INSPIRACE

Dnes vám nápišu něco o tom, kde se ráda inspiruji. Bohužel v Čechách to není. Čím více pronikám do spletitých chodeb internetu a objevuji designéry pracující pro různé firmy vyrábějící výtvarné a scrapbookové potřeby, tím více mám pocit, že jsme tu tak trochu sto let pozadu. Zatímco v USA frčí jednoduchá přání - simple cards, práce se šablonami, embosovací pasta, watercoloring tak u nás se stále jen vrství ozdoby a vytváří hutná přání a patlá Distress inkoust, kde to jde. (Samozřejmě jsou tu i kvalitní scrapařky, to bych byla nespravedlivá)

Stále se u nás razítkuje a téměř nevymalovává a není třeba zrovna používat drahé Copic a jiné fixy, postačí i obyčejné pastelky nebo akvarelové pastelky. 

Čeho je u nás opravdu velmi málo jsou nápisy. Překvapuje mě, jak mají v cizině ke každému setu razítek úžasně sladěné sentiments - nápisy. A rozhodně to není jen vše nejepší a gratuluji. Ale je to asi opravdu dáno tím, že cardmaking k nám dorazil opravdu později, je to ještě takové čerstvé, takže než dospějeme k čistému elegantnímu stylu, chvilku to potrvá.

Co mi na našem českém carmakingu nejvíc vadí, je ta nucenost, z projektů různých firem je vidět, jak jsou jejich nové produkty dosti násilně využity. Propaguje se nová šablona pro big shot a nacpe se všude, že to nemá ani trochu šmrnc nikomu nevadí. Propaguje se decopatch papír a všichni patlají a patlají. Že míchají nesmíchatelné, kombinují a vytváří často hrůzy to nikomu nevadí.

Asi jsem v tomto ohledu kritická, ne já patlat nechci. Proto čtu, koukám na videa a učím se. Učím se jak nepatlat, jak využívat lehce a hlavně elegantně různé scrapbookové techniky. Není to jednoduché, je toho tolik, co bylo již použito, je toho tolik co se dá přečíst a je mnoho míst, kde se dá inspirovat.

Mám takový pocit, že náš český styl vychází z toho Britského, tam jsou také ve fázi zdobení. Tam také stále vytváří xkrát skládaná tlustá přání. Možná by mi to jako Evropance mělo být blízké, ale mě se to nelíbí. 

Samozřejmě je mi úplně jasné jak funguje marketing velkých firem a v USA ho mají opravdu propracovaný. Líbí se mí kooperace designérů, líbí se mi návodová videa., líbí se mi blog hopy. Líbí se mi ten nenucený marketing, designér ukáže co lze dělat a elegantně, ale samozřejmě je vždy na spotřebiteli zda půjde a koupí nebo na danou techniku využije v jiném projektu s jeho dostupným materiálem.

Ve světě papíru mne zaujal zejména cardmaking a 3D tvoření z papíru. Na mixed media nemám absolutně vůbec žádný talent, a proto se do něj nepouštím. A stránky do alb? Upřímně vám řeknu, že je to pro mne prostě zbytečnost. Dát na stránku jednu fotku a kolem nasázet vše možné mi připadá divné. Dokážu je obdivovat, jejich sladěnost, využité techniky, ale nějak si nedokážu představit, že bych si takové album vytvořila a pak ho třeba ukázala babičce, aby se podívala na vnuka. Asi by kroutila hlavou nad těmi zbytečnostmi kolem. Proto alba netvořím. Samozřejmě to je jen můj osobní názor. 

To už je lepší Project life, tam se zas tolik nezdobí a člověk se toho více dozví, ale na to já nemám čas. Fotky třídím do alba v počítači, babičkám posílám emailem a každý si je dneska tiskne sám. Myslím, že v době mobilů a emailů je to takový výmysl, co dalšího udělat pro ty, kdo třeba nemají cit na tvorbu stránek pro album. Možná je to taky touha mít doma nějakou tu kroniku, ale upřímně, kdo vydrží dělat Project life stále? Aby to mělo kontinuitu?

Samozřejmě, je to jen můj názor a hodně lidí jak alba tak Project life baví a to je super, každý máme jiné zájmy a styl. Proto nejsme nudní :-) 

Proto si asi hraju jen s papírem - tvořím přání, které mají trochu smysl, které mohu darovat, někomu s ním udělat radost. 

A kde se inspiruji?

Mou nejoblíbenější designérou je Jennifer, je to mistr scrapbookových technik - pozor ne mixed media ani  stránek do alb, je to mistr technik pro cardmaking. Její videa jsou názorná jasná, její fantazie je snad bezedná. Je to opravdu velmi inspirující a šikovná scrapařka.

Další je Kristina, její blog čtu velmi ráda, je úžasná, názorná a taková v pohodě.

Debby je mistr fotek, ona dokáže i z mála udělat krásu, právě její čistý styl obdivuji.

Viky je názorná ukázka toho, že na čistý styl nemusí být jen Američanka, Viky je z Řecka a dělá nejen carmaking, ale také mixed media.

Je jich spousta dalších, které mne učí, kde se inspiruji. Ale to si nechám na příště.

Prima den

a něco pro pobavení jedno z mých prvních přání, dosti hrůza co, přesně jak se to dělá u nás, napatlala jsem tam kupu vloček a sobíků a ještě lepší je, aby se to pořádně lesklo šup tam nějakou stříbrnou nálepku vločky

moje aktuální tvorba, lehce využitá šablona, jednoduchý nápis a celkem slušně vymalovaní draci

 myslím, že i s rámečky už pracuju lépe :-)